Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vše je jednou poprvé

11. 9. 2006

Víkend jsme částečně strávili na houbách, kde Jaga lítala společně s naší Ájou. Nebo spíš vedle ní, protože se družit s naším sprátětem rozhodně nehodlá.

Celou cestu Ája strašně kňourala. Jsem fakt ráda, že Jaga vleze do auta, maximálně chvilku kouká dopředu, pak se stočí do klubíčka a chrní celou cestu. Koupila jsem jí postroj, který se připíná k pásu auta, tak už nám snad nehrozí pokuta a průlet psa předním sklem.

V neděli jsme se stavili u Orlice a zkusili, jestli bude Jaga plavat. Ale byl tam celkem prudký proud, tak si netroufla daleko, a jen se tak decentně procházela.

V Pardubicích Jaga opakovaně páchala své oblíbené delikty - kradla Áje mončičáky, lezla jí do pelíšku i do misek. A nezapomíná svůj repertoár obohacovat - snažila se zahrabat buvolí kostičku do květináče, čímž vyrvala vzrostlou palmu, sežrala mycí houbičku v koupelně, žínku jsem jí odebrala včas. Z pochopitelných důvodů byla pod dohledem. Ten se projevoval tak, že když zmizela z místnosti, začali jsme řvát :)

V pátek večer jsme potkali v centru Pardubic malou hnědou strakatou slečnu Elzu Velký Dar s paničkou, Hankou Drašarovou (dcera paní Drašarové, která vlastní CHS Velký Dar v Heřmanově Městci). Takže Jaga viděla prvního strakáče. Jsou jí 3 měsíce, ale byla o půlku menší než Jaga. Chvilku si pohrály a my s Petrem bledli závistí (hlavně já), když nám Hanka vyprávěla, jak je Elza hodná. Chodí suverénně bez vodítka, neskáče na lidi ani děti, paničku si hlídá. Ideální pes?

V Pardubicích blízko mamky bydlí taky čtyřletá Chlouba Červený Muškát (teta Jagy), tak se můžem těšit, že je potkáme.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář