Jdi na obsah Jdi na menu
 


Veterinář amatér

9. 6. 2007

Jsou věci, které pejskař rád přenechá šikovným prstům povolaného veterinárního lékaře a dále drobné, takříkajíc zanedbatelné úkony, které zvládne se ctí sám.

Bravurně zvládáme vytažení klíštěte, čištění oušek, zkrotíme nevolnost po požití nejrůznějších předmětů a aplikaci mastičky i kapek do očiček můžeme vystřihnout i se zavřenýma očima.

Na psí louce si občas předáváme pejskařské rozumy a tuhle přišla řeč na čištění análních žlázek. Je dobré je občas vyprázdnit, aby se pejskovi nezanítily. Hm, hm, to je fakt, říkám si a vedena tím, že s Ájou to býval sice zážitek nevoňavý, avšak poměrně snadný, s vervou jdu svůj záměr uskutečnit.

Vybavena rolí toaletního papíru, lákám prvního adepta, fenu Jagu, na operační sál. Jelikož moje toreadorské, tuze veselé představení s cárem papíru ji spíš odradilo než přilákalo, musím ji v náručí donést. Povedlo se, pes odměněn a potenciálně infekční materiál znehodnocen.

Posilněna úspěchem, rozhoduji, že tutéž procedúru absolvuje i pes Boro. Tentokráte vzhledem k velikosti psa, volím delší útržek papíru. Jenže ouha, Boro stahuje řiť tak mocně, že není pražádný prostor k odbornému stisku. Nevěřícně nahlížím blíž a blíž a v tu ránu jsem odměněna. Gejzír, v něm já a spol. Přesněji řečeno já a půl plochy parket obývacího pokoje, který jsem vybrala jako místnost hodnou operace. Zasvěcenci jistě přitakají, že lepší aromatický prostředek na zútulnění bytu, jsem zvolit nemohla.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář