Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ve Stromovce

18. 3. 2007

S mou báječnou švagrovou, která má doma Erin, jsme pojaly nápad unavit v pátek dopoledne ve Stromovce psy. Přizvaly jsme k tomu ještě Veroniku se strakatou Nelou. Od nápadu k realizaci nebylo daleko, a jak jsme řekly, tak i udělaly.

Na místo to máme od nás asi 15 minut tramvají. Měly jsme půlhodinové zpoždění na domluveném příjezdu, protože jistá kreatůra se místo kakání freneticky vítala s Erin, přestože už měla hovínko na krajíčku a nechtěla ji za žádnou cenu opustit a jít dva metry vedle na trávník (odpusťte přílišné detaily, leč pro rozvoj příběhu podstatné :)) a panička za takových podmínek odmítla nastoupit do tramvaje.

Erin sice jela tímto dopravním prostředkem prvně, zato nezlobila. Jaga se začala po prvních pěti vteřinách nudit a chtěla každou zastávku vystupovat, nebo si zblízka prohlížet spolucestující a do toho kňourala.

Nakonec jsme tam ale ve zdraví dojely a našly Niku s Nelou. Jelikož naše strakatá děvčata jsou zhruba stejně mírumilovná, vjela si do chlupů hned v úvodu, ale zřejmě si to tím odbyly do foroty a po celý zbytek procházky svorně visely Erin na krku, každá z jedné strany a už se nechaly navzájem na pokoji. Dobrácká Erin byla opravdu trochu chudák, protože strakajdy ji nešetřily a mydlily jí hlava nehlava, předpokládám, že touhle dobou ještě vyspává a regeneruje síly :-).

Samozřejmě došlo k nezbytnému koupání v bahně, ale přestože jarní Stromovkou proudily zájezdy povykujících dětí v čistém, zpravidla světlém oblečení, nedošlo tentokrát k jejich znehodnocení. Vlastně můžeme být pyšné na to, jak máme báječně ovladatelné psy až na dvě malinké výjimky.

První byla ta, když se Jaga na chvilku zamyslela při hrabání důlní šachty a nemohla tím pádem přijít na zavolání. A druhá příhoda byla trošku originálnější a hurá, netýkala se mého psa. To bylo totiž tak.

Vzali jsme to zpátky podél břehu řeky a minuly několik rybářů. Poslední z nich seděli ve dvojici a jeden z nich měl na klíně malého pejska. Celkem lákavá skupinka, ale psi ji viděli dřív než my. Nejdřív k nim běžela Nela, ale hned zas pokračovala dál. Jaga se zdržela už delší chvilku a velmi přátelsky očuchávala dotyčné rybáře. Tělnatá Erin to korunovala tím, že nejdřív shodila prut, když si šla prohlédnout pejska, čímž si vykoledovala pár nadávek, načež se ráčila ochomejtat zase z druhé strany. Do vzniklého zmatku jsme se švagrovou pořád volaly Jago, Erin ke mně, což nezabíralo a já jsem začala zuřit. Nakonec si Erin všimla lákavé rybářské svačinky v igeliťáku, položené hned vedle rybáře a okamžitě se jí zmocnila. Mimořádně mě pobavila reakce Míly, směřovaná k rybářům: "Okamžitě jí to seberte!". Ti se ještě víc naštvali a k sebrání housky se salámem a igelitem se zrovna dvakrát neměli, navíc sbírali pruty a tak :). Erin zatím pět metrů od nás už nahoře na cestičce rozvážně žvejkala sváču (Myslím, že si ji i stačila vybalit ze sáčku). No ještě to dopadlo dobře, protože reálně hrozilo, že naši psíčci milé rybáře samou láskou srazí do vody.

Poté už následovaly samé příjemnosti včetně klidné cesty domů. Například Nela naučila Jagu válet se v hromadě kůry na cestě (viz obrazová dokumentace). Do té doby se Jaga totiž neválela, vlastně jen jednou a to když se parfémovala žížalou. Ale zjistila, že to rozhodně není k zahození. Tak doufám, že to nevyužije na něco vonavějšího než je suchá kůra :))

Další vyprávění o procházce a krásné fotky má Nika tady.

 

Náhledy fotografií ze složky Strakatá jarní Stromovka

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jejda

(Hanka, 5. 4. 2007 15:41)

Takže se už o nás ví!?!?!?!?!

nemáte v tom tlapky?

(Dáša Chrupajda, 5. 4. 2007 12:19)

Včerejší Pražský deník měl na titulní straně článek s velkým nadpisem " PSI OVLÁDLI STROMOVKU, DĚTI SE BOJÍ" . Hned jsem to přelouskala, ale o strakáčích naštěstí ani zmínka :-) Jen tam vyhrožovali, že si na neukázněné pejskaře, bruslaře a cyklisty došlápnou. Buďte holky ostražité, ne aby jste jely s bruslemi a psem na kole na dětské hřiště a skákaly po dětech a braly jim míčky :-))