Jdi na obsah Jdi na menu
 


Útržkovitě

25. 3. 2007

Jelikož se neudálo nic, co by vydalo na samostatné povídání, rozhodla jsem se dneska vyprodukovat splácanec z několika zážitků.

Často vzpomínaná voříškovitost strakáče má na mě nečekané účinky - chovám se jako idiot. Jakmile se někdo zajímá o Jagu, tak už automaticky čekám otázky, že to asi nebude žádná rasa, viďte, výkřiky, že to je ale pěkný voříšek a připravuju si osvětové odpovědi. To v případě náhodných kolemjdoucích. Ti však mají ještě zvláštní poddruh, který jakmile Jagu zmerčí, tak se zastaví a nenápadně si ji začne prohlížet z dálky a pak ke mně po chvíli zamíří - dobrý den, slečno, můžu se vás na něco zeptat? Tam vím, že dotazy budou fundovanější a musím sáhnout ve svých znalostech hlouběji.

No a takhle se mi podařilo ztrapnit, když jsme byly s Nikou a Nelou ve Stromovce a zamířil k nám starší manželský pár. Já jsem na ně rovnou z dálky od boku zahlaholila s děsně samozřejmě s výrazem "to je hrozný, nestačím ty fanoušky ČSP odhánět": "Jo, jo, jsou to strakáči...." Jenže pán bystře opáčil:"No to já přece VÍM, že to jsou strakáči!!! Já se chci jen zeptat z jakýho chovu je máte". Tak mi sklaplo :) Kdysi totiž měli tři strakáče doma. A s Verčou se nám libilo, že pán říkal, že to nebyli zrovna jednoduše vychovatelní pejskové - "Ale domů cestu vždycky našli!" :))

Včera jsme se s Jagou účastnily psí oslavy na naší psí louce. Kamarád labrador Bač měl totiž první narozeniny. Sešli jsme se v hojném počtu osmi psů a osmi páníčků. Oslavenec dostal dárečky, ostatní pejsci taky nějakou tu ňaminku shrábli, aby jim to nepřišlo líto. Ale nutno říci, že nejvíc jsme si to právě užívali my, lidi. Jako určitý problém se ukázala konzumace sendvičů a grilovaných kuřecích křidélek. Nejprve jsme se ho pokusily vyřešit tím, že jsme šly s Andreou zbaštit svoje křídlo za plot. Jenže to jsme se pak při jídle obávaly nařčení z týrání zvířat děláním chutí. Protože za plotem se v agónii zmítalo osm děsně hladových krků z nichž ten nejhladovější se už už prostrkoval pod pletivem. jako lepší varianta se ukázalo hltání za všudypřítomnosti psů, kteří holt sem tam nějaké to sousto urvali (doslova). Zato konzumace bublinek nám žádný problém nedělala, aspoň jsme zkusili jestli psi  mají reakci na střelbu. Nemají. Kromě Bora - což u ohaře není zrovna nejlepší vizitka :)

Jaze je právě deset měsíců a půl. Bedlivě ji sleduju už asi půl roku, ale teď je mi jasný, že tomu hárání fakt neunikneme. Už ji začínají s postranními úmysly očuchávat i psi, kteří ji nejspíš považovali za starýho dobrýho kámoše, co nezkazí žádnou srandu a vůbec ne za krásnou mladou slečnu (což mě jakožto majitelku uráželo, takže cítím konečně lehké zadostiučinění :)) Ale zatím je to asi v takovém stavu, že pes jde kolem, významně začenichá a říká si, HA fenka, a voňavá...jo a támhle  se kluci přetahujou o míček, tak zatííím... Takže tomu dávám tak měsíc.

Co mě překvapilo, je to, že Jaze vyskákaly na břiše celkem výrazný černý fleky, který předtím nebyly (vidět). Koukala jsem na to jako puk, protože tak zflekatěla ze dne na den :)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář