Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šumná Šumava

2. 7. 2007

Jaga, známá výletnice, podnikla slavné víkendové tažení na jihozápad Čech provázena čtyřmi turisty. Cesta byla poměrně náročná. Přecijen z Prahy do Kubovy Hutě to není zrovna blízko, a tak po několika příjemných hodinách, prožitých ve vlaku, už Jaga skákala přítomným vlastním i cizím po hlavách, chtíc ven, veN, vEN, VEN!!!

Po chutném obědě v kubovohuťské hospůdce s podivně umrlou atmosférou jsme zahájili výstup na Boubín. Nebe hrozilo deštěm, ale nestalo se tak, vykračovali jsme si pěkně v suchu. Jaga zvesela cupkala lesem, zvěře si nevšímaje. Fotogalerie dokládá, že se stala nejvýše vystoupivším českým strakatým psem Šumavska potažmo světa vůbec. Původně jsem myslela, že se Jaga nebojí ničeho, ale sestup z rozhledny prožívala dosti chaoticky a hypnotizovala díry mezi schody. U boubínského jezera se Jaze dva pánové smáli za to, že si nevšimla kočky, od které stála metr, ale já jsem byla moc ráda, že si jí nevšimla.

Jako největší zádrhel výletu se ukázala absence toalet v lese a tudíž zvýšený výskyt Jaginých nejoblíbenějších výživových doplňků volně ložených, kde se zamane. Střídavě jsem jí tedy nasazovala a sundávala náhubek, zpravidla pozdě, ale přece.

Reakce šumavských návštěvníků na českého turistického strakatého psa, byly vesměs příznivé až extrémně příznivé. V paměti mi uvízlo, že Jaga „má nádhernou hlavu“- věta, kterou Jaze chválila vzhled paní ve vlaku poté, co se nechala totálně uvítat do stádia klinické smrti. To už člověk radši chválí, aby vůbec přežil.

Poté, co jsme se dostatečně pokochali krásou boubínské panenské přírody, zamířili jsme na vlakovou zastávku, vysíleni tíhou batožiny, obklíčeni muším hejnem a čerstvým vzduchem. Naše plány však zhatila srážka s penziónem Ida, kde jsme přenocovali. Ještě teď lituji, že jen jedenkráte, protože ty geniální a oku lahodící palačinky se smetanou a čerstvými jahodami od šéfkuchařky - paní domácí,  byly nejlepšími palačinkami, jaké jsem kdy jedla. Místní jezevčice Dáša si svoje bydlení příliš nehlídala, tak Jaga mohla nový prostor náležitě prozkoumat. Dům byl chladný, ale Jaze to v posteli vůbec nevadilo a po chutné granulované večeři, usnula jako špalek. Zaslouženě.

Ráno raníčko Jaga vstala, řádně se v lese vykakala a hurá na vlak, neoblíbený to její dopravní prostředek. Zátoň – Volary - cílová stanice Černý Kříž. Bylo příjemné, že nás nikdo za celou dobu nenutil dávat Jaze košík. To na trase Praha - Pardubice je to jiná káva.

V Černém kříži jsme vyskákali z vlaku, vyplenili místní občerstvení a vydali se po žluté směr Jelení Vrchy. Jen Jaga se vydala po hnědé, a proto dostala hned záhy košík. Ráchala se v potůčku i s ním, ryla čumákem v zemi, drhla o trávu a vrážela nekompromisně do lýtek. A taky ochutnávala dary přírody. U darů přírody se pozastavíme. Nebudeme-li počítat ty, o kterých tu už byla řeč, Jaga objevila novou lahůdku. Borůvky. Sice je nejedla prvně, zato to bylo prvně, kdy si je sama ochotně natrhala. A taky lesní jahody. Mňáááám.

Po báječné bramboračce v Jeleních Vrších jsme svěže vyrazili směr Ovesná přes kopec Perník. Ze začátku žlutá trasa vypadala jako flákárna, ale druhé dvě třetiny řádně prověřily naše fyzické schopnosti. Jaga slézala skály, vrhala se do kamenných soutěsek, neohroženě vedla celou výpravu a vracela se zpět za svým stádem.

Častým jevem na naší cestě bylo její prodlužování. Značení kilometrů často lhalo a z původních deseti se leckdy stalo patnáct a více. Jaga jich naběhala samozřejmě nepočítaně víc. Ke konci cesty už byla dost unavená a při zastávkách odpočívala, ale jinak stejně lítala jako drak. Téměř ve finále jsme drobně bloudili, ale nijak to neubralo na naší kuráži přežít. Na zastávce Ovesná jsme se už dosti nevybíravě zhroutili na nástupiště a čekali na vlak, který nás odvezl o kus dál.

Druhou noc nám bylo dáno strávit v Nové Peci v kempu. Jaga večer už sotva pletla nohama, proto vydržela v klidu v hospodě pod stolem, které předcházela výstavba stanu. Docela jsem se těšila, jaký se z ní vyklube tramp. Dopadlo to tak, že jsem jí neprozřetelně nalákala do hloubky mého úzkého spacáku, čímž se prostor pro nohy poněkud scvrkl a nedalo se ležet jinak než v kleče. Zato od nohou vůbec netáhlo. Moje varovná hypotéza o tom, že Jaga bude v noci štěkat se nepotvrdila, ale i tak jsem se nevyspala. Nechápu moc jak to, že ráno nevypadla Jaga ze dna spacáku zalknutá, vypadala sice rozespale, leč spokojeně. Dopolední sluníčko nás vysmažilo ze stanu a čekala nás už jen cesta zpět. Proběhla monotónně, Jaga ji celou prospala.

Prima strakáčí túra, žádný větší karambol, doporučuje pět z šesti psích výletníků.



 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Šumava

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jéé, ahoj Radko

(Hanka, 4. 7. 2007 10:00)

tak to jsem ráda, zdravím.

jsi úplná spisovatelka

(Radka, 3. 7. 2007 16:52)

a JAGA ZKUŠENÁ CESTOVATELKA. POBAVILO.DÍK