Jdi na obsah Jdi na menu
 


Strakatá Stromovka

15. 1. 2007

Na strakatém webu se na víkend domlouvala společná procházka, ale nakonec to nějak nedopadlo, a tak jsme se na poslední chvíli vymyslely s Nikou a strakatou Nelou, že se potkáme v sobotu ve Stromovce pouze ve složení Nela - Jaga - Boro.

Přestože se počítáme do pražské venčící obce, ještě jsme s Jagou ve Stromovce nebyly. Ano, je to barbarství. Pravděpodobně moje váhání způsobily obavy, aby Jaga na volném prostranství, kde jsou i svátečně oblečení korzující lidé s dětmi, někoho neinzultovala. Ale ukázaly se, naštěstí, jako liché. Jen k jedné holčičce zblízka čichala (k princeznám se nečichá!!!) ale kupodivu její zájem opadl dřív, než ji stačila srazit k zemi (Jaga holčičku).

Opět jsem si ověřila, že mám doma strakáče obra. Nela je proti Jaze příjemně kompaktní a drobná. Když se postavily vedle sebe, zády k divákovi, jasně se ukázalo, že má Jaga zadek jak valach :))

Holky hned na úvod vlezly do vody, aby se v parném lednovém dni trochu osvěžily. Jaga se jen brodila, zato Nela to vzala hopem a pěkně si zaplavala. Jaga pak vlítla do další strouhy a stal se z ní český pes bahnitý, protože vylezla a měla slušivé černé ponožky, které docela dlouho vydržely (zhruba do další strouhy).

Dalším důležitým momentem byl pro Jagu kůň. Nemůžu si vzpomenout, jestli nějakého někdy předtím potkala kromě toho v ZOO za plůtkem. Každopádně ji dost zaujal, klusala mu za patama a v tu chvíli dočasně ohluchla, zřejmě ji ohlušil dusot koňských kopyt :)

Jak se ukázalo, Jaga si plavání nechávala na potom. A když přišel její čas (v momentě, kdy se ochladilo a začal foukat vítr), blíže prozkoumala Vltavu. Nejdřív jako tradičně smočila nohy po kolena a courala se těsně u břehu, pak jí to ale nedalo a zvesela se rozběhla spadaným listím, že to zkusí kousek dál a moc mě pobavil její zděšený výraz, když najednou zjistila, že zmizelo dno. Opravdu není moc zkušený plavec. S očima navrch hlavy to rychle (v rámci možností) otočila na břeh. Asi nepočítala s tím, že se smočí až tak :)

Dalším předělem procházky byla dobrodružná akce Nely "kdo z koho". Stromovkou projíždí vlaky na vyvýšeném valu. Chvilku jsem zapřemýšlela o odchycení Jagy na vodítko, protože jsem nevěděla, jestli se nerozhodne vlak stíhat (naštěstí ne). Nela moji představu ale trumfla, protože po cestičce ve svahu vyšplhala k trati. Nejdřív se nechala brzo zavolat, ale když vyběhla nahoru podruhý, tak se postavila na koleje a čučela nostalgicky do dáli. A vlak nikde. Nika pro ni pak musela doběhnout a vytrhnout z meditace. Jaga se naštěstí zrovna zabývala něčím děsně zajímavým daleko vpředu, tak se nestačila tímto báječným počinem inspirovat.

Napadla ji ale jiná blbina - našla si jakýsi sto let starý ohořelý kus masa, pobíhala s ním po louce a nechtěla si ho nechat vzít. Neúspěšně jsem po ní střílela vodítkem, ale nakonec to stejně spolykala.

No a na závěr výletu ještě pro velký úspěch holky skočily do další stoky a začernily si celé podvozky, nejen nožky. Vypadaly sice notně elegantně, ale kvůli nám to dělat nemusely.

Zajímavé bylo, že Boro se těch lumpáren vůbec neúčastnil...:o)

A takhle to vidí Nela.

 

Náhledy fotografií ze složky Strakatá Stromovka

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář