Řádění s Nelou
Sešly jsme se v ryze dámské společnosti Nika s Nelou a já s Jagou. Procházka sice byla ohrožena počasím, monzumové deště nejsou to pravé ořechové procházkové, ale když už jsme se vykutálely z domu, rozhodly jsme se si to užít déšť nedéšť.
Jaga mi zdrhla záhy po odpojení z vodítka a plnou parou se vrhla do strouhy, aby se trochu zchladila (v příjemných patnácti stupních se pes zapotí). A náhodou v té strouze narazila na Nelu, která již taky čubičkou zkoumala místní vody. Voda má na strakáče zrychlující efekt, takže v následujících minutách pádily v kruzích okolo.
Během procházky jsme objevily další zákonitost - Nela je strakáč rychloschnoucí, zatímco Jaga je pes jednousenamočivší-navěkyužmokrý. Považuji tento fakt za značnou nespravedlnost, protože pes kvality mokré deky mi nevyhovuje. Zvlášť pokud druhou část procházky tráví lítáním v pískovišti.
Na venčení jsem se vyzbrojila vypůjčeným fotoaparátem, který jsem skrývala před deštěm apartně na břiše pod bundou (výhoda je ta, že mě v tramvaji považovali za pokročile těhotnou a ochotně mě pouštěli sednout, což se mi zatím v Praze nestalo). Vzniklo několik zmíněníhodných fotografií, které se zřejmě objeví jak na mém, tak na Veroničině webu. Bohužel na aparátu chybí režim "strakáči", takže většina snímků skončila v propadlišti dějin jako obvykle :)
Náhledy fotografií ze složky Jaga s Nelou
