Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návrat k všednodennosti

7. 8. 2006

Jsme komplet přestěhovaní do Prahy. Cesta byla únavná, ale Jaga to přestála skvěle, spala mi skoro celou cestu na klíně.

Už to není taková pohoda jako na chalupě, kde stačilo udělat deset kroků a Jaga čůrala venku na trávě. Tady nemusí udělat ani krok a už čůrá na podlahu :) Učíme se pořádně chodit na vodítku, čůrat a kakat venku, spát v pelíšku a ne s páníčky v posteli a taky zůstávat doma sama.

Chození na vodítku je docela nevšední zážitek. Dneska jsem s Jagou absolvovala cestu do zverimexu, který měl ještě navíc zavřeno a trvalo nám to zhruba hodinu tam a zpět. Pak jsem to šla tam a zpět ještě jednou a i s nákupem mi to zabralo deset minut. Neřešitelná slovní úloha - na matiku jsem byla vždycky slabší :). Musí se totiž odečíst to maniakální čuchání ke všemu, zastavování se po každém druhém kroku, tahání dozadu, do stran, motání do vodítka a kolem sloupů a vztekání, když chce páníček jít jinam, než chce pes.

Taky jsme prozatím ještě nevychytali čůrací a kakací rytmus, takže občas docela dlouho trvá, než Jaga vykoná venku, co má. Moc děkuji radním Prahy 8 za nápad udělat oplocenou psí louku, jinak bych se tady na betonu a asfaltu s ní asi zbláznila.

Jaga úplně samozřejmě přijala svůj nový pelíšek a spí tam v klidu, nekňourá, jen k ránu zaškrábe na přepážku mezi dveřma, ale jde si zas lehnout, když jí nikdo neodpovídá (ale praxe je taková, že vystřelíme z pelechu, aby nám tam neudělala voňavé překvápko). Ostatně ani se jí nedivím, protože jejím novým velkorysým pelíškem rozlohy zhruba jednoho hektaru by nepohrdl ani bernardýn.

Protože mě nebavilo pořád utírat vylitou vodu, zakoupila jsem novou apartní nerezovou misku, která po zemi neklouže a nedá se jen tak lehce zvrátit. A taky gigadrahé vodítko. To, co jsme podědili už jaksi nedostačovalo - jednak délkou a jednak silou. Nový voďák utáhne vola, dá se přepnout na tři délky a dá se nosit i přes rameno. Musím ještě šetřit na stejně frajerský obojek...

Náš nový andulák Kašpar je sice velký tělem, ale prozatím ještě mimino. Neumí moc lítat. Tak se tady učí přistávat na všem možném. Ptačí kolegyně Prďous docela zírala, kam všude se dá přiletět. Třeba na skříně, na palmu, na zem, na sporák, na digestoř, na lednici, na postel. To ale předpokládá zvýšenou opatrnost a hlídání Jagy. Prozatím o ptáky projeví zájem jen občas, když třeba vyloženě kolem proletí, dívá se na ně a toť vše.

Jaga je čerstvě odčervená. Tentokrát dostala jinou tabletku a hned celou. Dala jsem jí to do kusu rohlíku, ale sežrala rohlík a tabletu nechtěla. Tak jsem jí otevřela hubu a dala prášek úplně dozadu do krku a spolkla to ani o tom nevěděla, hurá.

PS: Včera opět nalezena a zneškodněna blecha. Grr. Nechápu, kde se berou, když frontlinuju a biokilluju!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář