Jdi na obsah Jdi na menu
 


Martin přijel na bílém koni.

4. 11. 2006

Napadl nám (Jagin první) sníh. S napětím jsme očekávali, co tomu řekne. Jaga ale ani nehnula brvou, snad jen odpoledne projevila vlažný zájem a sníh se snažila posvačit. Větší zážitek to tím pádem byl pro mě, protože jsem například zjistila, že psí výkal se na sněhu vyjímá jaksi o něco výrazněji než na trávě a ulehčuje tak práci sběrači.

Trochu odbočím, ale taky se Vám stává, že při sbírání hovínka po psovi šlápnete do CIZÍHO psího hovínka? K vzteku, co? ;-)

Další důležitá novina je, že Jaga se nám chystá hárat. Prozatím nedokážeme odhadnout, kdy to propukne, ale je tu několik indícií, které dávají tušit, že brzo:

1) Věnuje se osobní hygieně s maximálním nasazením,

2) začínají si jí všímat pejsci, a to tak nějak jinak než dřív :),

3) čůrá kudy chodí,

4) stává se z ní fňukna.

V knížce o psech jsem si přečetla, že v období říje se z původně "tiché a poslušné domácí putičky stane chlípná poběhlice". Co se teda potom proboha stane z Jagy??

Máme radost, že na psí louku s námi začne pravidelně chodit i švagrová s labradorkou Erin. Erin je totiž nejpotrhlejší labík na světě a je zdrojem mnoha veselých příhod. Naposledy, když jsme byli u jejích páníčků na návštěvě, vydržela nás extaticky vítat zhruba hodinu v kuse. Měla stále nové a nové návaly radosti, že nás vidí. Odcházeli jsme s pocitem zápasníků v bahně po prohraném utkání :).

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář