Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lovci mamutů

18. 4. 2007

V sobotu jsme vyrazili na procházku. Bylo nádherně letně, počasí si přímo říkalo o to, abychom strávili den někde v přírodě. Po zastávce v hospodě se zahrádkou, se smaženým sýrem, nealko pivem a točenou malinovou limčou půllitr za patnáct (fakt retro), kde Jaga po vystoupení z auta běžela rovnou do kuchyně, jsme se vydali kolem rybníku s rackama a velikánskou clonou z rákosí viz foto.

Obrazek

Šlo se po polňačce, kolem louka, která se táhla k lesu a pole. Sluníčko svítí, ptáci řvou, voda smrdí rybinou. Idylka.

Tu náhle se v jetelíčku vynoří ušák. Hop hop hop po poli a Jaga frnk. Vítr šel proti zajíci, proto ho Boro, lelkující opodál, necítil, Jaga ho sice taky necítila, ale bohužel viděla. A už všichni tři uhání směr les.

Po chvíli se Boro vrátil, ale Jaga ne. Pak uvidím, jak se něco flekatýho mihne na kraji lesa a opět mizí.

Nakonec se Jaga přeci jen vrátila, uřícená, leč šťastná. Jenže má natolik blbou paničku, že ji nenapadlo přivázat psa hned na vodítko, takže podobná situace se ještě jednou opakovala. Tentokrát ovšem Jaga pelášila pekelně daleko, kamsi za obzor po poli k druhému lesu. Když pominu to, že mě neposlouchá, tak se  musím obdivovat tomu, jak rychle je schopna běžet. Na druhý pokus to vypadalo, že už jsem se se psem rozloučila (bez rozloučení). Nakonec jsem musela dojít na místo, kde zmizela za obzor a hystericky volat. Dorazila s pěnou u huby po příjemné akademické čtvrthodince, ufuněná a mokrá z nejbližší strouhy. Není nad to mít psa pod kontrolou.

Ale jinak prima den, opálili jsme se a tak...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář