Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kokořínsko ko

8. 4. 2007

Na psí louce u nás v Libni se zrodil nápad uspořádat společný výlet. Usnesli jsme se na tom, že na Velikonoční neděli pojedeme na bájnou horu Říp. Jenže pak těsně před odjezdem Andrea naprosto správně poznamenala, že na Velikonoce tam určitě bude pouť a představa psů, demolujících stánky s občerstvením a líbajících malé děti, nás zdrtila natolik, že jsme nakonec odjeli na Kokořín. Díky mé skvělé navigaci jsme nezabloudili, ani nepotkali jiné komplikace, když tedy nepočítám Arturovo zvracení.

A kdo všechno jel? Strakáč Jaga, německý ohař Boro, maďarský ohař Artur, labrador Bač a boxerka Agi a k tomu lidský doprovodný tým, který zajišťoval takové maličkosti jako dopravu, občerstvení a fotodokumentaci.

Z aut jsme vystoupili u hospody v Kokořínském dole za psího sípání, chroptění a pobíhání na vodítkách a vzájemného zamotávání. Po chvilce přemítání jsme se vydali přes louku do lesa. Psi řádili už na louce (podařilo se jim dokonce srazit na zem jeden lidský doprovod, Arture, Agi, Naďa děkuje), ale co předváděli v lese předčilo veškerá naše očekávání.

Na fotkách mám povětšinou lidi s nevěřícným výrazem a psí šmouhy. Zajímavé je, že každý člověk se nevěřícně dívá jiným směrem a často šikmo vzhůru :).

Napsala jsem sice, že jsme šli lesem, ale musím to uvést na pravou míru. Les to byl. Jenže cesta, kterou kdosi označil za cestu, nebyla cestou nýbrž zarostlým strmým, ano nebojím se to tak označit, kaňonem, kterým se dalo postupovat vzhůru jedině za pomoci křovinořezu. Do toho se všude tryskem míhaly ty šmouhy a srážely nás na kolena. Atakovaly nás z vysokých břehů, zasypávaly jehličím, neohroženě vyrážely vpřed a pak zas celý psí tandem letěl proti nám dolů nejlépe s urostlou kládou v hubě v délce tři metry, aby nás dobře pokosila, nikoho nevyjímaje.

Zajímavým bodem programu byly srnky, které se před námi vynořily. Naštěstí v čele výpravy byla zrovna Jaga, která se toho divně rohatého kopýtkatého psa upřímně polekala a prchla směrem k nám. Otřepala se sice takřka okamžitě a důležitě štěkala, ale srna brna ejchuchů už byla v tahu.

Po dosažení nejvyššího bodu místa jsme se obrátili zpět a celkem bez úhony se navrátili. Ale nebojte se, že nebude karambol na závěr. Když jsme se loukou vraceli k autům, tak jsme míjeli chaty, kde se na zahrádkách předčasně slavily svátky jara a u jedné z nich stáli strécové v bráně. Otevřené bráně. Psi v mžiku pronikli dovnitř. Postupně jsme je odvolali nebo vynesli v zubech a až zpětně se nám Andrea svěřila, že Artur využil prostřeného stolu a slupnul strécům zavináče. Tak proto tak rychle zmizela :)

Celkově hodnotíme výlet jako velmi vydařený a těšíme se na nějaké brzké obměněné opakování.

 

Náhledy fotografií ze složky Kokořínsko

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář