Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapře, kapříčku, chlapče rozmilý...

5. 5. 2007

Sice se mi dneska nikam moc nechtělo, protože jsem naturelem lenoch(od), ale zůstat o víkendu sedět doma na zadku, to by byl přeci jen hřích. Zajímavé je, že psi vždycky vědí, že se někam pojede autem a rovnou zamíří před dům a ne na dvůr, kudy chodíme na kratší vycházky.

Blízko psího útulku v Troji se dá kolem Vltavy podniknout příjemná vycházka. A byl tam božský klid, řeka, vedle pro změnu rybník, sem tam cyklista a chodec, žádná srnka, takže opravdu prima psí trasa. Jaga i Boro běhali vesele podél řeky, ráchali si kotníčky ve špinavé vodě a užívali volnosti.

Asi pět minut po tom, co jsme vystoupili z auta, Jaga najednou nepřišla na přivolání. Viděla jsem chvost na břehu, tak mě to nijak neznepokojilo, jen jsem různě prostřednictvím modulace hlasu dávala najevo své rostoucí rozhořčení nad její nevychovaností. Nevím, proč mě má za všech okolností skvělá intuice nevarovala, ale prostě jsem byla dost nad věcí. Nakonec jsem se přiblížila a zavolala už rázně. Jaga se dost neochotně uráčila přijít. Nenápadně jazykem zametala stopy. Stopy po předmětu doličném, který zčásti za těch pár chvil stačila pozříti a zčásti rovnoměrně rozprostřít po 99,9 % těla, se zvláštním důrazem na hlavu a horní část zad. 

Již jsem se naučila čichem citlivě rozpoznat všelijaké dobrůtky, které nám život přivál do cesty. Stačí pouze jediné - zlehka přičichnout k mordě psa. Tentokrát však nebylo třeba nijakého přičichávání. Již když jsem ji přivolávala, šířila kolem sebe...řekněme omamnou rybí atmosféru.
Ano, ano, byl to on, kapříček leklý, napůl rozložený. A takových tam, přátelé, bylo víc. Plovali u břehu bříškem nahoru.

Neštěstí dnešního dne tkvělo v tom, že příhoda s odérovitou rybičkou se stala cestou TAM nikoliv cestou zpět. Proto mě zbytek procházky mírně řečeno traumatizoval. Je zajímavou zákonitostí, že pes, který prudce smrdí, má ve zvyku rozjařeně přibíhat na přivolání a skákat vám do náruče, otírat se o nohavice, líbat vroucně vaši tvář a všelijakým těsným fyzickým kontaktem projevovat svou nezměrnou lásku k vám, která jindy není zdaleka tak patrná.

U rybníčku Boro ukázkově aportoval klacíky z vody. Ale měl by to ještě lépe vychytat, protože při plavání pořád pil vodu a zapomínal dýchat. Jaga plavat nechtěla, jen se smočila a v amoku běhala dokola. Po několika desítkách metrů za rybníčkem Boro vyprázdnil z plezíru obsah žaludku na cestu. Zřejmě kombinace ranní porce granulí se stojatou rybniční vodou nedělá dobrotu.

Za toho strašného smradu jsme dorazili k přívozu a dali si točenou kofolu a ledový čaj u stánku. Jagu jsem musela štítivě odchytit, pročež jsem zjistila, že i vodítko drobet nasáklo rybinou a znechutila se ještě o něco víc. Stejně tak moje ruce se staly kaprem.

Už jsme se chystali k odchodu, když Boro rozbil půllitr se zbytkem kofoly, ale pán z občerstvení říkal s pochopením, že to se stává i v lepších rodinách. Asi byl rád, že se nás konečně zbaví a přestaneme odhánět zákazníky.

Cestou zpět jsem se specializovala na detekování mrtvých kaprů a jejich součástí. Na onom osudném místě, kde Jaga nasmrádla, mě zarazilo, že zbyla jen hlava a ocas kapra. To mohlo znamenat jen jediné. Celé kapří tělo měla Jaga dílem v kožichu a dílem v břiše.

Doma šli oba psi do vany. Jaga bohužel i po dvou dávkách šampónu vyvolává intenzivní vzpomínky na uzenou makrelu. 

.

.

.

Ale pokud vím, tak rybí tuk je zdravý, že?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bodka na záver

(Boro, 5. 5. 2007 22:24)

Panička zabudla na jednú malú drobnosť. Nám sa, po tak krásnom prírodnom kúpeli, vôbec nechcelo isť pod sprchu a nechať sa šampónovať neprírodnými človečími vôňami. Ja ako hrdnina, som sa, napriek môjmu neskutočnému odporu ku kúpaniu sa vo vani, prekonal a išiel, no išiel, hodili ma do vane, pod sprchu prvý. Jaga len tak očkom zazerala čo to so mnou robia a dosť ju to vystrašilo, že stratí svoj tak ťažko nadobudnutý odór, že ju pániček musel naháňať po byte aby ju nasilu strčil do vane.
Po, pre páničkov úspešnom, kúpeli sme z vďaky zamočili celú kúpeľňu a časť steny.
Keď sa pániček vrátil z obchodu, tak sme videli ako sa panička dusí smiechom, a pomohol jej k tomu aj caj ktorý mala v ústach, na tom ako jej pániček vyprával vymyslenú historku z obchodu, kde ho pustili pri pokladni dopredu, s odôvodnením, že nemajú radi rybárov....