Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaga stále hárá.

23. 5. 2007

Poněkud jsem se odmlčela. Je to hlavně tím, že jsem plánovala radostně oznámit, že už je po všem a opět se život vrací do starých kolejí, ale ejhle! Jaga se rozhodla, že bude hárat teď už pořád.

Po několika epizodách, kdy Jaga Bora uhranula natolik, že si dovolil pokusit se o styk, jsme toho měli všichni dost. Boro prožíval utrpení mladého Werthera a plakal, štkal, sípal a kvílel, jakmile se jeho vyvolená ocitla na blízku (vzdálenost alespoň půl kilometru), což se v jednom bytě stávalo poměrně často. Pak to dojalo i Jagu a kňučela taky. Zvlášť v pět hodin ráno to člověka vyloženě rozradostní.

Jaga měla i různé ženské vrtochy. Provokovala Bora, chodila kolem něj, natřásala se, náhodně se vždy se soustředěným výrazem zastavila zadkem u jeho hlavy a nabízela se. Když si však dovolil větší intimnost, vyjela po něm, až se jí chudák nešťasnej a třesoucí se radši podřídil. To vše dokresleno kňukotem a sípotem jako v posledním tažení.

Chytré knihy říkají, že jsme ve fázi, kdy hárání "odeznívá". Jediná dnešní párminutová návštěva psí louky, a zejména chování psí části osazenstva, nás přesvědčila o tom, že určitě odeznívá, to rozhodně ano, ale nejspíš něco úplně jiného.

Jaga má energie na rozdávání. Projevuje se to zlobením, praním s čímkoliv, kousáním rukávů a chytání za kotníky a neodtrhnutelností z krku druhého psa. A taky tím, že mi rozkousala další make up. V pořadí druhý. Při následné manipulaci mi natekl do klávesnice. Kurnik!

Když už jsem na nervy z tahání na vodítku, trénujeme chůzi u nohy. Jaga je moc šikovná a jde jí to pěkně. Zvlášť když je vedro, to se vleče přímo ukázkově.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář