Jdi na obsah Jdi na menu
 


Horákův laboratorní pes

22. 2. 2007

Dnes jsme se s Jagou vypravily na kožní laboratorní vyšetření a čipování. Kamkoliv s Jagou jdu, rve se bojovně dopředu a všechno nadšeně zkoumá. Narozdíl od ostatních pejsků se cpe i k veterináři. Rozrazila dveře a usadily jsme se (aspoň snaha byla) v čekárně, kde se na nás zubily z přepravky dvě kočičky a mračil mladý manželský pár, který patřil k přepravce.

Vnesly jsme tam konečně trochu života :) Jaga třeštila po čekárně, očuchávala, na co přišla, cválala na místě po lině, pouštěla chlupy a zmítala se sem a tam. Pak dokonce začala vrčet a sousedi na mě vrhali znechucené pohledy, ať si zpacifikuju to - na první pohled zlé, zvíře. Nejdřív jen tak co chvíli pobublávala, tak jsem ji uklidňovala, že to je jenom kočička, pak začala vrčet víc, ale ne na přepravku, jak jsem se mylně domnívala, ale už evidentně na tu nevraživou dokonale upravenou paní, která mi po chvíli špatnou češtinou s francouzským přízvukem řekla, ať si laskavě odtáhnu toho psa dál od ní.

Aby Jaga vrčela na člověka, to se mi ještě nestalo, tak jsem si pani po očku prohlížela. Pak mi to došlo. Paní měla na sobě luxusní kabátek a kolem krku obrovský huňatý mourovatý kožešinový límec. Jenom kočička, Jago :) Chvíli jsem se dusila smíchy a pak konečně šli dovnitř a my osaměly.

Ta zhruba hodina čekání byla utrpení. Zevnitř řvaly kočky, které tam snad porcovali zaživa, Jaga funěla, úpěla, sípala, kňourala, vyštěkávala, vyskakovala na okno, snažila se odbíhat ven nebo dovnitř, to podle toho, které dveře se zrovna otevřely. Vysloužila si pobavenou pozornost místního personálu a já jsem se styděla, potila a přísahala, že ji tam nechám, pokud se OKAMŽITĚ neuklidní. Což se nestalo.

Pak jsme byly na řadě a Jaga mě s ulehčením vtáhla do laboratoře. V tom okamžiku nastal zlom. Laboratorní pes byl štěstím bez sebe, konečně doma, jako u pradědečka Horáka. Tak co mi dneska uříznete, napíchnete, seškrábnete, nemůžu se dočkat. Vyšetření určitě nebylo nic příjemného, ale Jaga spokojeně držela a ani nekvikla. Paní doktorka nás dokonce chválila, jak je Jaga šikovná, klidná a psychicky vyrovnaná (narozdíl od paničky), i když by to od ní podle chování v čekárně ani nečekala. To já teda taky ne.

Čipování ("držte ji ale opravdu pevně, protože jestli se cukne, budem to muset opakovat a ona je to taková dost silná jehla") si Jaga ani nevšimla a koukala klidně z okna. Po píchnutí jsem ji nechala rotovat bez vodítka po místnosti, čuchat na podlaze, sežrat vzorek dietních granulí v polici a vydyndat si od paní doktorky ještě jeden, vyskakovat na umyvadlo tak dlouho, až dostala napít, načež sklidila další potlesk za to, jak umí krásně pít vestoje z kohoutku.

Asi prvně jsem neměla pocit totálního selhání, takže jsem tu tisícovku vysolila skoro radostně.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Chudák Abu,

(Hanka, 28. 2. 2007 16:27)

ona je taková empatická :)

Jo,jo, laboratorní...

(Magda, 28. 2. 2007 15:56)

Opravdu to maj asi v krvi... Abu to u veta miluje. Jako štěně to měla za špičkovou atrakci a vetku brala útokem a snažila se jí uvítat k smrti (..."ježiš, teto, ty tu na mě ještě pořád čekáš, ty jsi príma! Co budem dělat dneska? Kde máš ty piškoty?!"...) :-)))
Posledně /nejen/ jí asi trochu otrnulo, protože jsme museli jít dovnitř k druhému stolu a na tom prvním zrovna operovali pejska a ona od něj nemohla odtrhnou vytřeštěný oči.

Tak

(Hanka, 23. 2. 2007 13:26)

to my si tohle všechno odbydem v čekárně a pak už se to dá vydržet. Přijde mi, že Jaga je spíš netrpělivá a nudí se při čekání, než že by se až tak bála.

holky to vám závidím :-)

(Dáša, 23. 2. 2007 13:24)

Chrupka teda moc laboratorní není. Tento týden jsme byly na očkování proti klíšťatům. Už jak jsme došly ke dveřím na veterinu, snažila se zdrhnout a v čekárně to samé. Ještě že jsem vzala stahovák. Na stole fuňěla tak, že jsem měla strach, že ji raní mrtvice. Ale je fakt, že potom už si dala změřit teplotu, poslechnout i dát injekci celkem v klidu. Při odchodu jsem ale nestačila skoro ani pozdravit, jakým fofrem mě táhla ven. Už se tam zase obě moc těšíme :-))