Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta vlakem

1. 12. 2006

Dneska jsme ráno byly s Jagou na dlouhé procházce, aby se unavila před plánovaným přesunem Praha - Pardubice. Nijak extra unaveně se ale po příchodu domů netvářila, což dávalo tušit budoucí sled událostí.

Cestou na nádraží byl vykonán další pokus o unavení, ale Jaga, tažný pes, byla ve svém živlu a nebezpečně překypovala energií. Jelikož konečně udeřily mrazy, panička na sobě měla svých sedm vrstev oblečení a zapomněla, že se s Jagou ještě pěkně proběhne.

Přivlečena Jagou do nádražní haly vytopené na nelidských minimálně 30 stupňů, jsem se i já zarputilý zmrzlík poněkud orosila. A přišla jsem na to, co mě na Jaze dovede spolehlivě vytočit. Normální pes jde v klidu na vodítku, buď u nohy nebo v rozumné vzdálenosti, je v pohodě a čeká, kam se páníček vrtne, pokojně ho následuje. Zato Jaga má svůj osobitý způsob existence.

Bude dobré popsat to na příkladu - kupujeme jízdenky. Stojím frontu. Snažím se plynule posunovat, zatímco Jaga se mnou střídavě trhá vpravo a vlevo, podle toho, kde je co zajímavého a obmotává mě vodítkem. Jenom vytáhnout z batohu peněženku je artistický výkon, protože musím čtyřikrát Jagu odtrhávat od holčičky, která čeká s dědečkem za námi a jednou od otevřené kabelky paní před námi.

Už jsme na řadě. Jaga způsobně vyskakuje předníma packama do okénka a čuchá dovnitř na paní nádražačku, zděsím se a vykoktám "jednou Pardubice a pes". Jdou na mě mdloby, opět trhám vodítkem a hystericky Jagu okřikuju, protože mě na chvilku odtáhla metr od okénka a přeslechla jsem, kolik platím. V ten moment mi Jaga vyrazí šikovným manévrem otevřenou peněženku z ruky. Drobné se rozkutálí po půlce haly.

Komunikuju zmateně do okénka, přitom dávám pozor, aby mi neuletěly ještě bankovky, aby Jaga nesežrala tu kovovou dvacku a zároveň třetí rukou přebírám hrst drobných od ochotného pána, který je zatím sesbíral ze země. Abych nezapomněla, ještě si celou dobu čtvrtou rukou odhrnuju upocené vlasy z čela.

Transakce šťastně dokončena, hroutím se na lavičku, nasadím Jaze košík. Jaga tluče kovovým košíkem o lavičku, o moje nohy a o zem. Budí tak značnou pozornost, je mi všechno jedno.

Ve vlaku se zabydlíme pro jistotu v uličce, aby neměla moc šancí muchlat spolucestující, stačí jenom ti, co během cesty korzují sem a tam. Během hodinové cesty Jaga usne na celých deset minut a po tu dobu ji miluju.

No řekněte, tohle má být ten bezproblémový, ovladatelný psík? Jak jsme se shodly s Veronikou majitelkou Nely Dafné Velký dar (spřátelený web), strakáči mají dost lživou propagandu. Ale chápu, plemeno je málopočetné, znát realitu, tak by nikdo do takového podniku nešel :))

Vzhledem k tomu, že sedím u počítače a píšu tenhle článek, je jistě každému jasné, že to má happy end a Jaga cestu přežila ve zdraví. O paničce se raději nezmiňuju.

A v neděli zpátky, juchuuuuu :) 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:))

(Hanka, 8. 12. 2006 8:01)

No já nevím, kdo z Jagy udělal toho nezvladatelného cvoka :)
Dobrá dobrá, jsem psovod diletant...

propaganda

(KatkaM, 8. 12. 2006 7:32)

Nemyslím, že strakáči by měli lživou propagandu. Každý je trochu jiný a každý referuje podle svých zkušeností (a schopností). :-) A skoro všude se uvádí, že strakáč je temperamentní a veselý pes. Já jenom, abysme z nich neudělali nezvladatelné cvoky. ;-)

Nela zdravotníkem

(Hanka, 4. 12. 2006 8:10)

Kácení čehokoliv kdekoliv, v koupelně zvlášť mi je povědomé. Ještě bych k tomu přidala skákání do vany a občas i žalostné kňučení, když se Jaga dostane shrnovacími dveřmi tam a nejde to zpět.Nela je taky velmi šikovný ČŠP (český šílený pes)ale možná že ti jen chtěla naznačit, jak ráda by studovala zdrávku :))

plemeno veselé a živé povahy:-)

(nika, 3. 12. 2006 12:41)

Ahoj Hanko,
zablokoval se mi mail, snad dočasně, takže jsem Ti nemohla referovat jaký je víkend s Nelou.
No není ve znamení adventního rozjímání a poklidu, protože se naše beruška rozhodla systematicky rozkousat či sežrat vše, na co v koupelně dosáhne. Po obvyklé cupáži vatových tyčinek a polšářků, přikročila k rozžvýkání všech plastových víček a poté vyhrabala z krabice různé druhy náplastí, s nimiž jsem ji před chvilkou přistihla. Těžko to mohla popřít, když je měla nalepené na čumák a na packy a ještě u toho další provokativně přežvykovala. Už mám tiky, když slyším z koupelny kácení plastových lahviček:-)
Tak Ti přeju klidnou cestu vlakem domů:-)
AHoj Nika