Jdi na obsah Jdi na menu
 


BORO

9. 1. 2007

Dosud jsme slibovali žhavé novinky, ale ticho po pěšině. Tak je konečně máte tu.

Asi ta hlavní novinka je, že Jaga má nového brášku. Je taky krásně strakatý a neva, že ne český, ale německý ohařovitý.

Od nového roku jsme založili strakatou smečku. Boro je o kousek starší než Jaga, větší než Jaga a už snad rozumnější než Jaga. Na rozdíl od ní má smysl pro pravidelný řád věcí. Ne, že by mu chyběl temperament, spíš ho tak nějak líp dávkuje. Ví, kdy se má řádit - venku na louce, a kdy odpočívat – doma. Když zrovna nejančí venku, chová se velice umírněně, seriózně, pohybuje se s jemnou elegancí lovečáka, tváří se trochu smutně a útrpně (asi tak že slabší povahy se při pohledu na něj dají do usedavého pláče).

Pan profesor Boro má totiž především rád svůj klid, takže „přemýšlení“ a zažívání rád věnuje celý dlouhý den. Jistě tušíte, že od doby, co vyženil Jagu, je se slastným flákáním konec. Pochopil to záhy a od té doby strádá, hubne, líže si rány a tiše trpí. Od ranního rozbřesku až do večerního smrknutí ho Jaga terorizuje, ohryzává, dělá na něj nečekané výpady, bere mu hračky nebo si těsně před ním provokativně hraje s něčím hodně atraktivním, různě ho muchluje, naskakuje na něj a chytá za zadní nohy, že nemůže ani sedět, ani stát a nakonec se rozplácne na parketách, ujídá mu z misky, zalehává pelíšky…no prostě ho pěkně masí.

A nebohý Boro nejdřív pár hodin trpělivě drží, kulí oči a nechá se mučit. Pak před ní další půlden prchá, což je pro Jagu ještě větší legrace. Obvykle definitivně prchne ladným skokem přes dřevěnou přepážku do vedlejší místnosti na křeslo, kam Jaga nesmí a nechá ji smutně plakat vedle, nebo hledá útěchu u páníčků skokem z dvoumetrové vzdálenosti na klín. Jaga zkrátka teď ve světle nových okolností působí trošilinku hyperaktivnější :-) Ale abych na Bora nevrhala nějaké špatné světlo, jsou i chvilky, kdy svodům ke hře neodolá a pak se nábytek jen otřásá.

Zvykla jsem si, že Jagu nic moc nerozhází a chová se všude stejně (potrhle). To Boro je duše citlivá a registruje každou malou změnu. Nežene se hned ke každému cizímu člověku, je obezřetný a hlídá si, od koho se nechá pohladit, musí se nejdřív rozkoukat, dotyčného dostatečně očuchat a uznat neškodným. Malým křičícím dětem se vyhýbá obloukem, v novém prostředí je celý nesvůj a třeba na Silvestra se moc bál, zatímco Jaga koukala zvesela z okna na rachejtle. Když se mu někde nelíbí, stáhne ocas a začně nešťastně sípat, kvíkat a nechce si to nechat vymluvit.

Je to pes výrazně tulivý, muchlavý, hledající teplé lidské slovo a pohlazení (a nejen ruku s pamlskem jako někteří). Kde může, nastrčí bůček nebo čeníšek k podrbání, narve na klín svých pětadvacet kilo, nebo se o svoje lidi alespoň opře a je spokojený. Proti českému šílenému psu to je někdy balzám na ublíženou a ztýranou psovodovu duši :o)

Když má dobrou náladu a to bývá poměrně často, tak se mu huba nezastaví. Hučí, ňafá a auuuukááá hlubokým hlasem a vrtí ocáskem - pahýlem. Když přijdou páníčci domů z práce, když si hraje na louce s pejskama, když potká pěknou fenku, nebo jen tak, že se jde ven nebo naopak domů, nebo v průběhu procházky, že jsou všichni spolu – taková čirá radost ze života.

Tak se můžete těšit, že naše další příhody budou trochu víc strakaté.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář